Logos Multilingual Portal

Select Language



Miguel de Unamuno (1864 – 1936)  

Spanish philosophical writer, of Basque descent, b. Bilbao

The chief Spanish philosopher of his time, he was professor of Greek at the Univ. of Salamanca and later rector there. His criticism of the monarchy and especially of the dictator Miguel Primo de Rivera caused his removal from the university in 1920 and his exile from Spain (1924–30), but with the establishment of the republic (1931), he was reinstated as rector. At first a supporter of the republic, he became critical of it and sided briefly (1936) with the rebels, only to rebuke them sharply just before his death. In his chief work, Del sentimiento trágico de la vida en los hombres y los pueblos (1913; Bollingen Series tr., The Tragic Sense of Life in Men and Nations, 1968), he expresses his highly individualistic philosophy—one of faith in faith itself, not in any affirmation or denial of faith. Other important volumes are La vida de don Quijote y Sancho (1905; Bollingen Series tr., Our Lord Don Quixote, 1958–59) and La Agonía del cristianismo (1925; Bollingen Series tr., The Agony of Christianity, 1973). His poetry, as serious as his essays, includes Poesías (1907), Rosario de sonetos líricos (1911), and El Cristo de Velázquez (1920). His novels also express his impassioned concern with life and death; they are Niebla (1914; tr. Mist, 1928), Tres novelas ejemplares y un prólogo (1920; tr. Three Exemplary Novels and a Prologue, 1930), and La tía Tula (1921). His complete works were published in Spanish in 1951–52.


co je to skutečný svět, když ne sen, jenž sní všichni, společný sen?
jazyk nevyjadřuje myšlení, je to myšlení samo
jazyky, stejne jako nábozenství, zijí z herezí
je slabý, protože málo pochyboval a málo toužil dojít k nějakým závěrům
jednou z výhod stavu, kdy člověk není šťastný, je možnost po štěstí toužit
když člověk spící nehybně ve svém lůžku sní svůj sen - co je reálnější? On jako snící vědomí nebo sám sen?
když zemře někdo, kdo o tobě sní, zemře s ním i část tebe
lidé køièí, aby nemuseli jeden druhému naslouchat
móda, neboli monotónnost pohybu
mým vyznáním je hledat pravdu v životě a život v pravdě
nejhorší druh netolerance pochází z toho, co nazýváme rozum
není neobvyklé potkat zloděje, který káže proti zlodějnám
odporná je duchovní ubohost těch, kteří něco vědí, ale ostatním tuto znalost nesdělí
ti spokojení a šťastní nemilují, usínají v zajetí svých zvyků
věda je hřbitovem mrtvých myšlenek
věřit znamená tvořit
vrcholem hrdinství člověka i celých národů je umění čelit posměchu
všechny dobré činy jsou jen demonstrace síly